Jedni říkají, že používají web 2.0, jiní zase web 3.0. Buď musí the elders of the internet používat nějaký pochybný DVCS, nebo je web krásně dopředně i zpětně kompatibilní.
Mnoho technologií, které jsou řazeny do balíčku webu 3.0 (RDF, OWL nebo SPARQL) bylo sice vytvořeno během posledních 10 let, avšak funkce, které plní, byly v plánu už v raném návrhu webu Timem Berners-Lee. Proto by se daly považovat spíše za patche nebo service-packy.
Podobně jako sémantické technologie byl web již od svého početí v hlavě Tima Berners-Lee zamýšlen jako univerzální technologie, která zprostředkovává obsah přístupný všem uživatelům bez ohledu na jejich schopnosti, vybavení nebo postižení. Tato vize byla ignorována pomocí rozličných hejblat zrobených z Flashe či JavaScriptu, dokud se neobjevil další service pack jménem WCAG. V současnosti by většina web-developerů měla mít v hlavě nainstalovanou 2. verzi tohoto service packu.
Aktivity konsorcia W3C se vůbec dají považovat za postupné patchování
webu, kdy lepší standard pomáhá odstranit bugy
webu. Díky standardizaci existují solidní základy pro značkovací jazyky (HTML, XML) i skriptovací jazyky (JavaScript neboli ECMAScript). Jejich specifikace procházely časem postupným debuggováním, takže se na ně lze nyní spolehnout.
Nejošklivější bug, který si beztrestně bugruje po současném webu, je Internet Explorer 6. Snad časem i on bude zcela debuggován, ale to se jen tak nestane, dokud budou lidé, kteří si myslí, že internet je tamto modré éčko
.
Žádné komentáře:
Okomentovat