Jedna z kolektivních psychóz dosadila do pozice mediálního guru Marshalla MacLuhana, jehož publikace Jak rozumět médiím v knihovnách stále patří k zlatému fondu. Jeho učení bývá často z pohodlnosti zjednodušováno na slogan Médium je poselství.
V mém překladu to znamená, že obsah zprávy je vždy do jisté míry utvářen použitým přenosovým médiem (Ačkoli kdo by se odvážil tvrdit, že data napálena na DVD-R jsou krapet jiná než ta, která sedí na DVD+R?). Samozřejmě se nejedná o fyzické nosiče informací, ale komunikační kanály.
Nu, a jedním z těchto informačních trativodů je bezesporu internet. Jeho povaha je ze základu tvořena použitými technologiemi jako jsou značkovací jazyk (X)HTML, kaskádové styly nebo skriptovací jazyky. Nejspíš by nebylo vhodné zahrnout programovací jazyky vykonávané na serveru (jako Python, PHP nebo Perl). U nich je dnes možné získat opravdu širokou paletu úkolů, které jsou schopny vykonávat.
Přestože nabízejí mnohé, je jejich působnost omezena tím, co je schopen interpretovat a správně reprodukovat webový prohlížeč, který v tomto případě tvoří úzké místo procesu komunikace webového obsahu. Jde o pomyslné hrdlo, které nepojme více než je schopno strávit, čímž dojde k ořezání zasílané zprávy (Může jít o techniky, které jsou specifické pro určitý prohlížeč; např. používání proprietární CSS vlastnosti filter, kterou správně interpretuje pouze MS Internet Explorer). Také proto, že se tyto jazyky vykonávají na serveru, nepatří tak úplně mezi determinanty uživatelské zkušenosti.
Velká část webových technologií je spravována konsorciem W3C. Jeho členy jsou zástupci větších firem podnikajících v prostředí internetu (explicitně: Microsoft). Podle kvalifikační práce Christophera D. Huntera Filtering the Future [application/pdf] jsou standardy spravovány W3C de facto zákony webu. To staví velkoprůmyslníky internetu do nelichotivého světla, kdy je těmto otrokům kapitálu (muhaha) svěřena zákonodárná pravomoc v judikatuře webu. Hunter proto navrhuje, aby byly zákony internetu vytvářeny po vzoru open-source a procesů v klasické demokracii. V tomto prostředí, kde neplatí fyzikální zákony (snad kromě omezení daná rychlostí světla), možnosti určuje kód. Samozřejmě, že ten zdrojový... To je zase jedna z myšlenek Lawrence Lessiga.
Na webu se zabydlilo schéma, které praví, že (X)HTML slouží ke kódování obsahu, CSS je pro definici způsobu prezentace tohoto obsahu a JavaScript (nebo VBScript, ;-) specifikuje chování; to znamená zejména reakce na interakce uživatele. Dle tohoto velice užitečného rozdělení je zřejmé, že povahu webu ve věci designu určují kaskádové styly CSS.
Z projektů jako je zenová zahrada rozkoší CSS designu se zdá, že tato technologie je skrz naskrz provoněna východním smrádkem duchovních nauk jako je zen-buddhismus nebo taoismus. Jak je známo každé středoškolské učitelce/učiteli Základů společenské výchovy, tao znamená cesta. Podle mého nejlepšího vědomí je jedním ze stavebních principů nauky taoismu (nebo daoismu - oba způsoby jsou správné) wu-wei, česky dělání v nicnedělání a naopak. A protože máme hezká ustálená slovní spojení, dá se s drobným začervenáním říct, že wu-wei je také nejít proti proudu. Takže každý správný tao guru využije toho, co je, jak nejlépe umí ke svému prospěchu (ad maiorem mei gloriam). Podle mě by takové individuum mělo zvládnout využít i toho, co je obecně považováno za negativní. Dlouhé dny v kuse pršelo a já si lámal hlavu, jak tohoto meteorologického faktu zneužít ke svému prospěchu. Bohužel jsem na nic nepřišel...
Designeři, pocházející z krajin DTP a Photoshopu bývají zklamáni, jaké omezené možnosti jim CSS nabízí. Třebaže se někdy přimknou ke staré mantře, že omezení a překážky povzbuzují kretivitu, obvykle bývají nanejvýše znechuceni a utíkají k rozkouskovaným obrázkovým designům. Druhá alternativa postrádá lehkost a staří zenoví mistři by na na ni již zdálky mračili. Vzniká tak těžký, netransparentní kód, který jen dokumentuje, že není jednoduché používat médium proti jeho povaze. Klíčem k duchovně validním stránkám je svěřit se s designem možnostem, v nichž webové technologie vynikají (jako je vykreslování obdélníků nejrůznějších barev a velikostí; víc toho nebude ;-). Samozřejmě, že to neznamená každé slovo zarámovat a pestře zbarvit. Klíčem, který otevírá cestu ke lepšímu použití předchozího klíče, je totiž rovnováha.
Tedy, snad jsem se dostal až k bodu, kdy titulek příspěvku pomalu začínal dávat smysl. Smyslem (Das Sinn?) této metody je:
- neužívat CSS k účelům, k nimž není vhodně dimenzováno
- tvořivě využívat možností, v nichž CSS vyniká
Takže takhle, dámy a pánové.
Možná už někoho napadlo, že tento příspěvek je jenom komentářem k dávnému článku Johna Allsopa A Dao of Web Design. Pokud jste dočetli až sem, doporučuji se do Allsopových myšlenek začíst. Na dobu, kdy byly zveřejněny jsou stále znepokojivě aktuální.
