Řešení místo strašení

Předvolební propagace ODS se opírá o slogan Řešení místo strašení. Tím však ODS odradila podstatnou část voličů, kteří mají rádi duchařské příběhy a hollywoodské teenagerské horory. Zatímco předseda ČSSD je moc dobrý vypravěč strašidelných historek, jediným strašidlem povoleným v ODS je neviditelná ruka trhu.

Také by bylo pěkné, kdyby na kandidátní listině ČSSD byl třeba Drákula. Když ne Drákula, tak aspoň Karel Gott. Bohužel je vidět, že to Jiří Paroubek se strašením nemyslí vážně, protože namísto ježibab verbuje do své strašidelné bandy blondýny.

Také se mu nepodařilo přesvědčit spolustraníky, aby svou ústřednu přestěhovali z Lidového domu do rozpadajícího se hradu. Sice občany republiky děsí z billboardů svým záludným úšklebkem, ale i tak je zřejmé, že to tento kluk z plakátu nikdy nikam nedotáhne.

Hodní hackeři a zlí hackeři

Existuje mnoho sporů o tom, zdali slovo hacker označuje zlého zločince nebo hodného pána, který pomáhá babičkám odvirovat počítač.

Občas se objevuje rozlišení na hackery a crackery. Crackeři se odlišují tím, že jí hodně krekrů; jako například c00k13 m0n5t3r.

Běžní lidé obvykle hackery hází do jednoho pytle, takže jsem se rozhodl, že je čas to napravit, a sepsal jsem pár bodů, jak rozlišit hodného a zlého hackera.

1. Hodní hackeři jezdí na kolečkových bruslích, zlí na skateboardu (zdroj).
2. Hodní hackeři píšou tmavým písmem na světlé pozadí, kdežto zlí mají ve svém textovém editoru světlé písmo na tmavém pozadí. Nejzkaženější hackeři však píšou černým písmem na černém pozadí.
3. Hodní hackeři programují v Pythonu, zlí v COBOLu, C++ a podobných složitých jazycích.
4. Hodní hackeři se podepisují Jan Novák, zlí j4n n0v4k.
5. Hodní hackeři používají to, co je užitečné; zlí hackeři to, co je složité (viz 3.).
6. Hodní hackeři mají blond vlasy (jako elfové), zlí hackeři mají vlasy černé nebo je vůbec nemají (jako skřeti).
7. Hodní hackeři nosí červený kloubouk, zlí hackeři a nosí klobouk černý.

Doufám, že těchto pár bodů vám pomůže, až se příště setkáte s hackerem a nebudete vědět, jestli se na něj dá spolehnout.

Pro další studium doporučuji zdroj autoritativních informací o hackerech, který představuje hraný dokument Nebezpečná síť.

Copak je to srovnávací knihovnictví?

Knihovny porovnávají jejich čtenáři. Takový člověk třeba jednoho dne ráno vstane a napadne ho, že by si rád zašel do knihovny. A stejně jako když má chuť na oběd a dívá se do jídelního lístku, podívá se to ráno do katalogů knihoven, cože tam která mají za vybranou intelektuální stravu. Tím koná akt srovnávání.

Knihovny se můžou také srovnávat mezi sebou. Takže třeba Národní knihovna ČR řekne nějaké prťavé veřejné knihovně: Jestli nebudeš používat soubory autorit, tak tě srovnám, neřáde!

Oblíbenou činností je srovnávání knihoven se Zemí. Přestože je Země mnohem větší a neposkytuje ani náhodou tak rozmanité spektrum informačních služeb, se tento způsob práce mnohým osvědčil. Třeba slavnou Alexandrijskou knihovnu srovnali nejprve Římané a pak Arabové (viz další případy).

Nejlepším způsobem, jak knihovnu zarovnat se zemí, je jí podpálit. Knihovny dobře hoří a popel pěkně slehne, takže po silnejším dešti pak po knihovně není ani památky. Ostatní případy nejsou zdaleka tak účinné. Povodně zvládají pouze hromadné stěhování fondu nebo jeho napadení plísněmi.

Někdy se Země zhnusením otřese silou 8. stupně Richterovy škály a knihovnu efektivně srovná. Výhodou této možnosti je, že se nabízí zcela bezplatně.

Tak či onak, je vidno, že srovnávací knihovnictví je vysoce komplexní obor, jehož mnohá zákoutí odhalí pouze opravdový odborník.

Moji milí farníci!

Jedu z práce tramvají a vedle mě 15-letá dívka předvádí, jak tancuje medvěd. Jenže řidič tramvaje nepatrně přibrzdí, čímž děvče vychýlí z rovnováhy a její noha (tlapa?) mi padne na botu.

Ježíííš! Pardóóón! vyhrkne.

A já na to: Jak jsi mě poznala, mé milé dítě?

Samým překvapením ze sebe nemůže vydat hlásku, tak jí jenom blahosklonně požehnám znamením kříže.

Kde je možno kouřit

Kouření se povoluje:

• v krematoriích a márnicích
• na hnoji
• na místech požárů
• ve spalovnách odpadů
• uvnitř aktivních vulkánů
• v peci, krbu a na rožni

Všude jinde je kouřit přísně zakázano.

Street art v Sestupné ulici

Co je to? Poezie nahozená na zeď pro potěšení lidí na procházce? K nalezení v sestupném průchodu z horního sadu Břevnovského kláštera.

Pes, který nekouše

Říká se

Pes, který nekouše, neštěká.

Jo, jenže takový pes potřebuje kašovitou stravu!

Matematický podvod

Při jedné IM konverzaci s panem Daemonem nás napadlo, že vlastně nikde není přesně stanoveno, v jaké číselné soustavě jsou uváděny ceny. Například u výrobku s cenou 1000 Kč není jisté, zdali je číslice 1000 zapsána v desítkové, dvojkové nebo třeba osmičkové soustavě.

Samozřejmě má cenu diskutovat jenom o těch soustavách, v nichž je hodnota číslice nižší. Tak například v dvojkové soustavě by 1000 znamenalo 1*2³ + 0*2² + 0*2¹ + 0*2⁰ = (8)₁₀. Tedy 8 v desítkové soustavě. Cílem je tedy přesvědčit prodejce výrobku s cenou 1000 Kč, že číslovku zapsal v dvojkové soustavě, a zaplatit pouze 8 korun. Teoreticky by se dalo spekulovat, zdali 8 je opravdu v desítkové soustavě a ne třeba v hexadecimální.

Jistě by bylo zapotřebí to předem prodiskutovat s nějakým ukrutně slizkým právníkem, který by nás byl ochoten hájit v případě konfrontace se zákonem. Ale je dost možné, že by v tom nespočívala hlavní potíž.

Tou je totiž tzv. zdravý rozum.

Krvelačná logika

Každý upír má rád kefír.

Drákula je upír.

Ergo: Drákula má rád kefír.

Z čehož plyne ponaučení, že v Transylvánii je radno chodit vybaveni nejméně půllitrovým balením kefíru.

Drahý filosofe!

1. Freud objevil, že nevědomí funguje uvnitř jazyka. Stejně jako elektrický proud funguje pouze uvnitř vodiče. A stejně jako člověk funguje pouze v hlavě. Někdy dokonce v jedné hlavě fungují dva lidé. Hlava funguje pouze v těle. Přestože se vypráví o bezhlavých rytířích, gilotina jasně dokazuje, že hlava sama nefunguje. Pokud chceme, aby určitý člověk přestal fungovat, je třeba oddělit jeho hlavu od těla. Možná by ekonomičtější bylo oddělovat člověka od hlavy, ale na to jsme zatím pořádně nepřišli.
2. Někdy má člověk pocit, že je v nesprávném těle. Naštěstí už máme možnost změny pohlaví, a tak si i takoví lidé přijdou na své. Otázkou je, kdo člověka dal do hlavy a hlavu dal do těla a tělo dal do světa? To spíš tělo vyrostlo ze světa, hlava vyrostla z těla a člověk vyrostl z hlavy. Jazyk vyrostl z člověka nebo člověk z jazyka? Bylo dřív vejce nebo slepice?
3. Všechno je v čase, ale pouze člověk je v jazyce. Člověk má pocit, že není tělo, ale že je to, co je uvnitř těla. Protože do těla nevidí, myslí si, že tam je. Člověk je v hlavě. Hlava je perfektní místo, kde člověk může být, protože si tam nevidí. Jenže potom rozkrojili hlavu a vynalezli rentgen a zjistili, že tam není nic zvláštního. Z toho vyplývá, že buď člověk není nic zvláštního nebo není vidět. Je tedy možné, že každý člověk je neviditelný, a lze vidět jen těla. Dá se tak soudit z toho, že člověka nikdo nikdy neviděl. Podobně je neviditelná nespravedlnost, svoboda a láska. Člověk je buď neviditelný nebo neexistuje.
4. Člověk je ve své hlavě. Každý člověk se vejde do své hlavy. Dokonce i velcí lidé, jako T.G. Masaryk nebo Umberto Eco, se vešli do své hlavy a nevykukovali ven. Dokonce ani ti s největším egem neměli hlavu naprasklou. Zato mnoho velkých lidí má pocit, že se nevejdou do jazyka. Nebo je jim jazyk malý, a přestože ví, že mohou jako lidé existovat pouze uvnitř jazyka, chtějí se dostat mimo něj. Je to něco jako touha vycestovat do ciziny. Nebo do vesmíru. Jenže každý ví, že ve vesmíru bez přístrojů člověk nepřežije. Nabízí se otázka, zdali nelze mimo jazyk přežít s pomocí přístrojů.
5. Podobně jako se někteří lidé chtějí podívat k moři, tak se někteří lidé chtějí podívat mimo svou hlavu. Říká se, že to lze provést pomocí drog. Drogy se požívají tak, že si je člověk vloží do hlavy. Člověk je v droze, která je hlavě. To by bylo lepší, kdyby se člověk mohl přendat do drogy rovnou. To je tak, jako kdyby se jeden chtěl nadzvednout tím, že by se chytil za chodidla a táhl by nahoru.
6. I kdyby se někdo dostal mimo jazyk, pak by o tom nemohl mluvit. Neznamená to, že by nebyl pochopen jako člověk, který by se barvoslepým snažil vysvětlit, co je to barva. Tu zkušenost by prostě nebylo možné vyjádřit. Lze o tom uvažovat tak, že jazyk považujeme za úroveň. Pokud by se někdo dostal mimo tuto úroveň, musel by také mimo ní najít prostředky, jak tuto zkušenost vyjádřit. Protože prostředky k vyjádření nejazykové úrovně se mohou nacházet pouze v ní. Pokud by tam opravdu byly, tak by bylo možné, že by po návratu do jazykové úrovně cestovatel nebyl pochopen. Jestliže by se však mimo jazykovou úroveň dostali alespoň dva lidé, kteří by naučili ovládat výrazové prostředky této úrovně, mohli by si navzájem rozumět. Jedině tak by bylo možné ustanovit pochopení. Jenže, jak se dostat mimo jazyk?

Konzumace jídla v agresivním stylu

Poslouchat jezení je fakt zážitek. Až se někdy bojím, že překousne lžíci. Nebo si lyžičkou vydlábne jazyk ven. Potom by ten jazyk ležel na podlaze a nabalily by se na něj chuchvalce prachu. Jenže by přišli doktoři a ti by jej chtěli přišít tam, odkud vylétnul. Tak by poslali třeba mě, abych šel jazyk opláchnout. Pacient by se zatím narkotizoval levnou whisky.

Možná by se přišli podívat sousedé a ptali by se: Co se to tu děje? A já bych s úsměvem kývnul hlavou do našeho pokoje, ať se přesvědčí sami. Hlavně by se jim líbilo, že by všude bylo krve jako z prasete. Někteří z nich by si možná pomysleli na to, kdy u nich na venkově budou zabíjačkové hody. A mezi pány doktory: To je řezničina, a taky: Kde je ten jazyk, vždyť nám tu vykrvácí!

A jestli se pletu, tak je to vlastně všechno.

Představte si!

Představte si, kdyby se lidé shlukli někde na náměstí, protože by tam na zemi ležela kalkulačka. Až by je četník musel rozhánět: Rozejděte se, občané. Opakuji, tady není nic k vidění.

Tato situace by nejspíš nenastala, protože by kalkulačku někdo velice rychle sebral. Nebo by jí rozšlápl kůň. Toho by někdo vyfotil a novináři by k tomu připsali: Síla venkova vítězí nad sterilitou technologie.

Bylo nás hodně - China Miéville, Neil Gaiman, Umberto Eco, Michal Viewegh a Václav Havel

China Miéville se mi zdál podezřelý od té doby, co jsem zjistil, že se cítí jako marxista. Taky mi přišlo, že má čínské jméno. Vlastně ne, francouzské! Jo, ale ti marxisti smrdí divně, takže v tom to muselo být. Nikdo neví, co to používájí za parfém. Kapitalisti tvrdí, že to jsou dívčí slzy.

Každopádně má China Miéville pleš. A k tomu ještě přímo na hlavě. Když ho někdo uvidí, musí si říct: To je ale velký spisovatel. Neil Gaiman říká: Miéville je obyčejný chmaták. A kritici přitom píšou: Gaiman pravil, že Miéville je chmaták, ale vážně neobyčejný. A na to Miéville napsal: Já to nebyl. Gaiman v mládí osahával děvčata. Na což mu Gaiman odsekl, že tedy zase Miéville osahával chlapce, ale pak si uvědomil, že je to vlastně pravda a že to není kreativní, a proto zmlknul. A kritici řekli: Vidíte ho, scénáristu? A přece zmlknul! - No jo, no jo, přikyvovali hlavami ostatní spisovatelé. No jo, scénárista.

Jenže si to nenechal nikdo líbit. Umberto Eco se tomu chtěl chechtat, ale nemohl, poněvadž mu zaskočil v hrdle kus rohlíku. Tihle Taliáni! Pořád se krmí rohlíky, odplivnul si China Miéville do stoky. Jeho slina se radioaktivně zableskla a vydala ze sebe páry nepředstavitelných barev. A už to tu máme! China Miéville je čert!

Kritici napsali: China Miéville píše jako ďábel. A sládek si přihnul z lahve v pytlíku: Ta píše! pravil. A Neil Gaiman řekl: Píše, jako když tiskne. A typografové si s tím tři dny lámali hlavy. Vložila se do toho skautská organizace. Tak vy se do toho teda nevkládejte, reagoval podrážděně China Miéville. Takže se do toho nakonec nevložili, i když ... jakou mají váhu slova nějakého marxisty, že.

My spisovatelé musíme držet spolu, řekl Václav Havel a snažil se obejmout Umberta Eca, který ale pořád někam utíkal. A kritici potom napsali: Těžký je úděl spisovatele pronásledovaného režimem.

Umberto Eco nic neřekl, protože uměl jenom po italsku. Přišel k němu Michal Viewegh a zeptal se Eca, jestli by mu neudělal boloňské špagety. Umberto Eco se tak rozezlil, že na něj museli volat hasiče s požární stříkačkou. Jenže to už na místě čekal italský atašé, který Ecovi dobromyslně domlouval a sliboval, že se přimluví, aby Viewegha nechali zastřelit.

Ale v tom okamžení se objevil Václav Havel a dal všem přítomným pusu, čímž je dokonale ohromil. A kritici napsali: Havel se opět projevil jako nesmlouvavý diplomat.

Příhody Arnolda Schwarzeneggera

Jednou americký kulturista a herec Arnold Schwarzenegger v posilovně vyprávěl následující příhodu.

"Seděl jsem v kulometném hnízdě a najednou přiletěla máma kulomeťačka a začala krmit malá kulomeťátka. No, vážně, připadal jsem si jako kukačka!"