China Miéville se mi zdál podezřelý od té doby, co jsem zjistil, že se cítí jako marxista. Taky mi přišlo, že má čínské jméno. Vlastně ne, francouzské! Jo, ale ti marxisti smrdí divně, takže v tom to muselo být. Nikdo neví, co to používájí za parfém. Kapitalisti tvrdí, že to jsou dívčí slzy.
Každopádně má China Miéville pleš. A k tomu ještě přímo na hlavě. Když ho někdo uvidí, musí si říct: To je ale velký spisovatel.
Neil Gaiman říká: Miéville je obyčejný chmaták.
A kritici přitom píšou: Gaiman pravil, že Miéville je chmaták, ale vážně neobyčejný.
A na to Miéville napsal: Já to nebyl. Gaiman v mládí osahával děvčata.
Na což mu Gaiman odsekl, že tedy zase Miéville osahával chlapce, ale pak si uvědomil, že je to vlastně pravda a že to není kreativní, a proto zmlknul. A kritici řekli: Vidíte ho, scénáristu? A přece zmlknul!
- No jo, no jo,
přikyvovali hlavami ostatní spisovatelé. No jo, scénárista.
Jenže si to nenechal nikdo líbit. Umberto Eco se tomu chtěl chechtat, ale nemohl, poněvadž mu zaskočil v hrdle kus rohlíku. Tihle Taliáni! Pořád se krmí rohlíky,
odplivnul si China Miéville do stoky. Jeho slina se radioaktivně zableskla a vydala ze sebe páry nepředstavitelných barev. A už to tu máme! China Miéville je čert!
Kritici napsali: China Miéville píše jako ďábel.
A sládek si přihnul z lahve v pytlíku: Ta píše!
pravil. A Neil Gaiman řekl: Píše, jako když tiskne.
A typografové si s tím tři dny lámali hlavy. Vložila se do toho skautská organizace. Tak vy se do toho teda nevkládejte,
reagoval podrážděně China Miéville. Takže se do toho nakonec nevložili, i když ... jakou mají váhu slova nějakého marxisty, že.
My spisovatelé musíme držet spolu,
řekl Václav Havel a snažil se obejmout Umberta Eca, který ale pořád někam utíkal. A kritici potom napsali: Těžký je úděl spisovatele pronásledovaného režimem.
Umberto Eco nic neřekl, protože uměl jenom po italsku. Přišel k němu Michal Viewegh a zeptal se Eca, jestli by mu neudělal boloňské špagety. Umberto Eco se tak rozezlil, že na něj museli volat hasiče s požární stříkačkou. Jenže to už na místě čekal italský atašé, který Ecovi dobromyslně domlouval a sliboval, že se přimluví, aby Viewegha nechali zastřelit.
Ale v tom okamžení se objevil Václav Havel a dal všem přítomným pusu, čímž je dokonale ohromil. A kritici napsali: Havel se opět projevil jako nesmlouvavý diplomat.
Žádné komentáře:
Okomentovat