O čem se tu píše?

Čím větší, tím lepší (tím víc Adidas).

Eigasai (jap.) ... filmový festival

Během víkendu 24. a 25. ledna jsem se dostavil na pár událostí filmového festivalu Eigasai v kině Lucerna.

V sobotu to bylo nejprve předvedení čajového obřadu. Bohužel tento program zaujal přespříliš diváků, kteří nevydrželi v tichu, takže nebylo možné pořádně porozumět, o čem byla řeč. Čajový obřad by byl o tolik lepším zážitkem, kdyby byl počet zúčastněných omezen na 20-30: buď pomocí zpoplatnění nebo nutnou registrací. Klid se někteří pokoušeli vyvolat slovy Japonsko je o klidu a tichu, lidi! Pokus zprostředkovat principy čajového obřadu českému obecenstvu byl přesto sympatický.

Kromě čaje se japonská kultura servírovala v podobě aranžovaných květin, origami a kaligrafie. Později večer zahrál Japonec suchý jako cigareta na šamisen a česká skupina Yosa Yosa! na bubny. Show to byla pěkná, jejich rytmy byly pro české ucho libé a plné kontrastů.

Večer byl promítán film Západ slunce ve 3. okrsku, který zřejmě natočil japonský strýc Zdeňka Svěráka. Taková člověčičičinka se jen tak nevidí. Film veskrze sentimentální, vhodný pro děti od 3 do 100 let. Velice bezpečná volba.

Druhého dne byl na programu film Charisma, o kterém se dá říct buď, že je mysteriózní, nebo že mu nerozumíte. Nejlepší je mlčet. Optimální volba pro všechnu intelektuální sebranku, která prahne po symbolech symbolů a pohrdá kauzální následností děje.

Festival pokračuje i v průběhu pracovního týdne, takže ti, kdo nedělají odpolední směny, ze sebe mohou nechat vytáhnout 70 korun za pořádnou porci japonského cítění.

Japonský pražený čaj Kukicha

Poslední dobou jsem si oblíbil pražené japonské čaje. Mají jednoduchou chuť. A možná by čaj z dřevěných třísek chutnal podobně. Tyto čaje nepobraly kofeinu, takže je možné je požívat v kteroukoli denní dobu. To znamená nijaký účinek. Prostě takové každodenní pití.

Inu, a tak jsem zavítal do Country life a sebral malý pytlík japonské Kukichy, která se dělá z pražených větviček. Za třicet stříbrňáků jsem měl 50 gramů. Cenu jsem musel pochválit, protože je taky jednoduchá.

Nakonec jsem se každodenně tímto čajem vnitřně impregnoval, zejména ve večerních hodinách.

Takhle malý pytlík to je:

A v něm jsou tyhle chutné větvičky:

Zalévat vroucí vodou:

P.S.: Oxalisové zdražili 250 g kostku Gunpowderu Temple of Heaven na 142 Kč. Neslýcháno!

Copak je to srovnávací knihovnictví?

Knihovny porovnávají jejich čtenáři. Takový člověk třeba jednoho dne ráno vstane a napadne ho, že by si rád zašel do knihovny. A stejně jako když má chuť na oběd a dívá se do jídelního lístku, podívá se to ráno do katalogů knihoven, cože tam která mají za vybranou intelektuální stravu. Tím koná akt srovnávání.

Knihovny se můžou také srovnávat mezi sebou. Takže třeba Národní knihovna ČR řekne nějaké prťavé veřejné knihovně: Jestli nebudeš používat soubory autorit, tak tě srovnám, neřáde!

Oblíbenou činností je srovnávání knihoven se Zemí. Přestože je Země mnohem větší a neposkytuje ani náhodou tak rozmanité spektrum informačních služeb, se tento způsob práce mnohým osvědčil. Třeba slavnou Alexandrijskou knihovnu srovnali nejprve Římané a pak Arabové (viz další případy).

Nejlepším způsobem, jak knihovnu zarovnat se zemí, je jí podpálit. Knihovny dobře hoří a popel pěkně slehne, takže po silnejším dešti pak po knihovně není ani památky. Ostatní případy nejsou zdaleka tak účinné. Povodně zvládají pouze hromadné stěhování fondu nebo jeho napadení plísněmi.

Někdy se Země zhnusením otřese silou 8. stupně Richterovy škály a knihovnu efektivně srovná. Výhodou této možnosti je, že se nabízí zcela bezplatně.

Tak či onak, je vidno, že srovnávací knihovnictví je vysoce komplexní obor, jehož mnohá zákoutí odhalí pouze opravdový odborník.