Každý druhý text z oblasti informační vědy začíná tvrzením, že jsme informačně zahlcení. Informační specialisté jsou však cvičeni v tajemném umění vyhledávání informací. Takže si za přehlcenost z části můžou sami. Ostatní tolik informací nenajdou!
Clay Shirky říká, že problémem není informační přehlcení, ale selhání filtrů. Nadbytek informací je prostý fakt, a to již nějakých 500 let od vynálezu knihtisku. Dříve však v roli informačních filtrů působili vydavatelé. Úspěch jejich podnikání závisel na tom, aby vybrali jen ty texty, které se vyplatí a budou se dobře prodávat. Brali na sebe riziko neúspěchu publikace.
Internet tento model změnil. Publikování na internetu je snadné a takřka zadarmo. Nulové náklady vedou k nulové zodpovědnosti za kvalitu obsahu. Přesto content is the king
(isn't it?).
Právě kvůli povaze internetu potřebujeme speciální filtry. Shirky navrhuje využít proti této slabině
silnou stránku internetu: kolektivní inteligenci sítí uživatelů. Centrálně klasifikovaný obsah (jako je katalogizace v knihovnách) na internetu vzhledem k objemu dostupných informací nefunguje. Ale co kdyby byl každý takový malý katalogizátor?
Tento princip se uplatňuje v tzv. folksonomiích (oproti tradičním taxonomiím), což jsou systémy, které agregují tagy (klíčová slova) nebo hodnocení, které přiřadili uživatelé k určitým informačním zdrojům. Někdy se nazývají systémy sdílených záložek (bookmarks). Mluvíme např. o delicious nebo Digg. Jedná se o systémy kolaborativního filtrování, které spoluprácí tisíců uživatelů vytvářejí metadatový obraz internetu.
Shirky je ale starý provokatér a velká huba, a tak není divu, že se našli i tací, kteří s ním nesouhlasili. Z řady profesionálních vědců se ozval biolog David Crotty. Podle něj je informační přehlcení velice reálné. A není způsobeno nízkou kvalitou obsahu. Najít si kvalitní informace už umíme. Problém je v tom, že jich nacházíme mnoho. Crotty to ilustroval příkladem ze své praxe, kdy pro svou specializaci každý týden najde 10 kvalitních a vysoce relevantních textů. Má ale čas přečíst jenom 8 z nich. Toto je opravdovější informační zahlcení.
A musím říct, že souhlasím spíše s Crottym (potýkám se totiž s podobným problémem jako on ;-)). Informační přehlcení není o tom, že je problém najít perlu mezi terabajty informačního svinstva, ale spíše o tom, že takových perel produkujeme zatraceně hodně. Proč?
Civilizace pokročila na takový stupeň vývoje, kdy všichni máme mnohem více volného času, žijeme déle a máme bokem dost peněz na to, abychom si mohli dovolit platit pár milionů vědců. Podmínky pro vytváření vědomostí nikdy nebyly lepší. Před pár sty lety se takový vědec dožil půlky toho co dnes. Také se musel nějak živit, protože podpora výzkumu nebyla tak úplně v módě.
Stejně jako v případě internetu a folksonomií se našla přirozená reakce. Dělba práce na mikroúrovni: specializace. Je jasné, že pokud zúžím oblast svého zájmu, najdu relevantních informací méně (zato hodně nadrelevantních
). Specializace v některých případech pokročila takřka na atomickou úroveň, kdy se jemnější rozdělení práce zdá nemožné. Trpí tím komunikace, která pro vzájemné porozumění vyžaduje částečné překryvy znalostí. A přesto se zdá, že doposud nejsme specializováni natolik, abychom se vyhnuli nadbytku velice relevantních a hodnotných informací.
