Brzy bude jaro, brzy bude jaro, brzy bude...

Brzy bude jaro. A Velikonoce. A podobně. Zatím si můžete pověsit na plochu tuto naivní tapetu, která byla (jako obvykle) vytvořena ve výborném programu Inkscape.

Pro rozlišení 1280*800px klikněte na obrázek.

Zvykněte si na informační přehlcení

Každý druhý text z oblasti informační vědy začíná tvrzením, že jsme informačně zahlcení. Informační specialisté jsou však cvičeni v tajemném umění vyhledávání informací. Takže si za přehlcenost z části můžou sami. Ostatní tolik informací nenajdou!

Clay Shirky říká, že problémem není informační přehlcení, ale selhání filtrů. Nadbytek informací je prostý fakt, a to již nějakých 500 let od vynálezu knihtisku. Dříve však v roli informačních filtrů působili vydavatelé. Úspěch jejich podnikání závisel na tom, aby vybrali jen ty texty, které se vyplatí a budou se dobře prodávat. Brali na sebe riziko neúspěchu publikace.

Internet tento model změnil. Publikování na internetu je snadné a takřka zadarmo. Nulové náklady vedou k nulové zodpovědnosti za kvalitu obsahu. Přesto content is the king (isn't it?).

Právě kvůli povaze internetu potřebujeme speciální filtry. Shirky navrhuje využít proti této slabině silnou stránku internetu: kolektivní inteligenci sítí uživatelů. Centrálně klasifikovaný obsah (jako je katalogizace v knihovnách) na internetu vzhledem k objemu dostupných informací nefunguje. Ale co kdyby byl každý takový malý katalogizátor?

Tento princip se uplatňuje v tzv. folksonomiích (oproti tradičním taxonomiím), což jsou systémy, které agregují tagy (klíčová slova) nebo hodnocení, které přiřadili uživatelé k určitým informačním zdrojům. Někdy se nazývají systémy sdílených záložek (bookmarks). Mluvíme např. o delicious nebo Digg. Jedná se o systémy kolaborativního filtrování, které spoluprácí tisíců uživatelů vytvářejí metadatový obraz internetu.

Shirky je ale starý provokatér a velká huba, a tak není divu, že se našli i tací, kteří s ním nesouhlasili. Z řady profesionálních vědců se ozval biolog David Crotty. Podle něj je informační přehlcení velice reálné. A není způsobeno nízkou kvalitou obsahu. Najít si kvalitní informace už umíme. Problém je v tom, že jich nacházíme mnoho. Crotty to ilustroval příkladem ze své praxe, kdy pro svou specializaci každý týden najde 10 kvalitních a vysoce relevantních textů. Má ale čas přečíst jenom 8 z nich. Toto je opravdovější informační zahlcení.

A musím říct, že souhlasím spíše s Crottym (potýkám se totiž s podobným problémem jako on ;-)). Informační přehlcení není o tom, že je problém najít perlu mezi terabajty informačního svinstva, ale spíše o tom, že takových perel produkujeme zatraceně hodně. Proč?

Civilizace pokročila na takový stupeň vývoje, kdy všichni máme mnohem více volného času, žijeme déle a máme bokem dost peněz na to, abychom si mohli dovolit platit pár milionů vědců. Podmínky pro vytváření vědomostí nikdy nebyly lepší. Před pár sty lety se takový vědec dožil půlky toho co dnes. Také se musel nějak živit, protože podpora výzkumu nebyla tak úplně v módě.

Stejně jako v případě internetu a folksonomií se našla přirozená reakce. Dělba práce na mikroúrovni: specializace. Je jasné, že pokud zúžím oblast svého zájmu, najdu relevantních informací méně (zato hodně nadrelevantních). Specializace v některých případech pokročila takřka na atomickou úroveň, kdy se jemnější rozdělení práce zdá nemožné. Trpí tím komunikace, která pro vzájemné porozumění vyžaduje částečné překryvy znalostí. A přesto se zdá, že doposud nejsme specializováni natolik, abychom se vyhnuli nadbytku velice relevantních a hodnotných informací.

O čem se tu píše?

Čím větší, tím lepší (tím víc Adidas).

Eigasai (jap.) ... filmový festival

Během víkendu 24. a 25. ledna jsem se dostavil na pár událostí filmového festivalu Eigasai v kině Lucerna.

V sobotu to bylo nejprve předvedení čajového obřadu. Bohužel tento program zaujal přespříliš diváků, kteří nevydrželi v tichu, takže nebylo možné pořádně porozumět, o čem byla řeč. Čajový obřad by byl o tolik lepším zážitkem, kdyby byl počet zúčastněných omezen na 20-30: buď pomocí zpoplatnění nebo nutnou registrací. Klid se někteří pokoušeli vyvolat slovy Japonsko je o klidu a tichu, lidi! Pokus zprostředkovat principy čajového obřadu českému obecenstvu byl přesto sympatický.

Kromě čaje se japonská kultura servírovala v podobě aranžovaných květin, origami a kaligrafie. Později večer zahrál Japonec suchý jako cigareta na šamisen a česká skupina Yosa Yosa! na bubny. Show to byla pěkná, jejich rytmy byly pro české ucho libé a plné kontrastů.

Večer byl promítán film Západ slunce ve 3. okrsku, který zřejmě natočil japonský strýc Zdeňka Svěráka. Taková člověčičičinka se jen tak nevidí. Film veskrze sentimentální, vhodný pro děti od 3 do 100 let. Velice bezpečná volba.

Druhého dne byl na programu film Charisma, o kterém se dá říct buď, že je mysteriózní, nebo že mu nerozumíte. Nejlepší je mlčet. Optimální volba pro všechnu intelektuální sebranku, která prahne po symbolech symbolů a pohrdá kauzální následností děje.

Festival pokračuje i v průběhu pracovního týdne, takže ti, kdo nedělají odpolední směny, ze sebe mohou nechat vytáhnout 70 korun za pořádnou porci japonského cítění.

Japonský pražený čaj Kukicha

Poslední dobou jsem si oblíbil pražené japonské čaje. Mají jednoduchou chuť. A možná by čaj z dřevěných třísek chutnal podobně. Tyto čaje nepobraly kofeinu, takže je možné je požívat v kteroukoli denní dobu. To znamená nijaký účinek. Prostě takové každodenní pití.

Inu, a tak jsem zavítal do Country life a sebral malý pytlík japonské Kukichy, která se dělá z pražených větviček. Za třicet stříbrňáků jsem měl 50 gramů. Cenu jsem musel pochválit, protože je taky jednoduchá.

Nakonec jsem se každodenně tímto čajem vnitřně impregnoval, zejména ve večerních hodinách.

Takhle malý pytlík to je:

A v něm jsou tyhle chutné větvičky:

Zalévat vroucí vodou:

P.S.: Oxalisové zdražili 250 g kostku Gunpowderu Temple of Heaven na 142 Kč. Neslýcháno!

Copak je to srovnávací knihovnictví?

Knihovny porovnávají jejich čtenáři. Takový člověk třeba jednoho dne ráno vstane a napadne ho, že by si rád zašel do knihovny. A stejně jako když má chuť na oběd a dívá se do jídelního lístku, podívá se to ráno do katalogů knihoven, cože tam která mají za vybranou intelektuální stravu. Tím koná akt srovnávání.

Knihovny se můžou také srovnávat mezi sebou. Takže třeba Národní knihovna ČR řekne nějaké prťavé veřejné knihovně: Jestli nebudeš používat soubory autorit, tak tě srovnám, neřáde!

Oblíbenou činností je srovnávání knihoven se Zemí. Přestože je Země mnohem větší a neposkytuje ani náhodou tak rozmanité spektrum informačních služeb, se tento způsob práce mnohým osvědčil. Třeba slavnou Alexandrijskou knihovnu srovnali nejprve Římané a pak Arabové (viz další případy).

Nejlepším způsobem, jak knihovnu zarovnat se zemí, je jí podpálit. Knihovny dobře hoří a popel pěkně slehne, takže po silnejším dešti pak po knihovně není ani památky. Ostatní případy nejsou zdaleka tak účinné. Povodně zvládají pouze hromadné stěhování fondu nebo jeho napadení plísněmi.

Někdy se Země zhnusením otřese silou 8. stupně Richterovy škály a knihovnu efektivně srovná. Výhodou této možnosti je, že se nabízí zcela bezplatně.

Tak či onak, je vidno, že srovnávací knihovnictví je vysoce komplexní obor, jehož mnohá zákoutí odhalí pouze opravdový odborník.

Nepeníze a neknihovny

Kdyby knihovny uměly mluvit, všechny by říkaly to samé: "Mám málo peněz." Odkud se ale bere ten nedostatek? Jednak jim jejich zřizovatelé dávají malé kapesné a také s ním knihovny hospodaří všelijak.

Knihovny dostávají málo financí, protože převládá názor, že hodnoty, které poskytují, nestojí za nic. Jenže to je ten problém; za nic dostanete nic. Avšak i s minipenízky, které knihovny pobírají, lze leccos udělat. Uživatelé si však myslí, že se bez knihoven docela dobře obejdou.

Existuje metoda zvaná "contingency valuation", která by tyto přesvědčení měla vyvrátit. Zjednodušeně řečeno, počítá, kolik by lidé dali za znovuotevření knihoven, kdyby měly dlouhodobě zavřeno. Podle této metodiky se odhaduje, že za každou libru, kterou vložíte do British Library, vám z ní vypadne 4,4 libry ve službách.

Měli bychom si to zkusit, zavřít dveře knihoven na jeden den, pár dní, pak týden (a nakonec navždy). Při této příležitosti by se nemělo zapomenout vypnout také webové stránky knihoven. Ostatně, Listina základních práv a svobod sice stávku zakazuje soudcům, prokurátorům, příslušníkům ozbrojených sil a příslušníkům bezpečnostních sborů, ale o knihovnících není nikde řeč (informační pracovníci ale musí makat, jak jen to jde :-)).

Jedna uživatelská skupina snad nenechá knihovny ve štychu - studenti vysokých škol. Sotva si lze představit studium bez knihovny (I když obzvláště někteří technici mají velkou představivost!). Univerzita bez knihovny je polouniverzita, a tak nemá cenu financovat vysoké školy a před knihovnami zabouchnout pokladnu.

Knihovny by mohly ušetřit například tím, že by začaly používat open-source software (OSS). Náklady na integrovaný knihovní systém (ILS) dosahují podle velikosti knihovny deseti- až stotisícových částek. K tomu se samozřejmě musí připočíst peníze za údržbu (maintenance), které mohou představovat několik % pořizovací ceny ročně. Stejně tak knihovny docela hloupě a zběsile nakupují licence na komerční software. V některých případech je správná volba, neboť pro vykonávání požadovaných funkcí neexistuje open-source alternativa. Ale co se týče operačního systému, už existují linuxové distribuce, které jsou uživatelsky přívětivé a jednoduché k ovládání (např. Ubuntu, Linux Mint nebo Mandriva). Stejně tak v případě kancelářských balíků; OpenOffice.org své konkurenty dokonce v lecčems předčí. Základní poučkou je neshánět se po konkrétním software, ale po produktu, který dovede to, co potřebujeme.

Velmi hloupé náklady vytváří autorský zákon, který porušuje každý, jenom knihovny ne. Hodně lidí si uvědomuje, že takový zákon je špatný. Co se dá dělat, zatím nic lepšího nemáme (Creative Commons CZ?). Bohužel tak knihovnám vznikají "duplicitní" náklady, kdy se třeba digitalizují nové knihy namísto toho, aby vydavatel automaticky poskytl zároveň s papírovou kopií také licenci a elektronickou verzi.

Kolem a kolem to vypadá pěkně nepěkně. Služba knihoven je málo atraktivní, chybí "killer features", uživatel je pasivním příjemcem... Chce to, aby se nám tu ze tmy vyloupl nový knihovnický guru a jako nový americký guru Barack Obama z plných plic zařval: CHANGE!!!