Obrázky z mlhy a lesů

Cestou na Lysou horu jednoho zamlženého nedělního rána jsem nafotil pár záběrů polomrtvých stromů na hřebeni. Poté jsem však objevil Potrace, což je plug-in, který je obsažen také v editoru Inkscape. Dokáže velice kvalitně převádět bitmapové obrázky do vektorové podoby. Tuto nově nabytou vědomost jsem aplikoval právě na fotky z Lysé, krapet posunul barvy a výsledkem je:

1. Temný obraz z lesa v Blair :-)
2. A více klasická mlha v lese prožraném kyselými dešti

Konzumace jídla v agresivním stylu

Poslouchat jezení je fakt zážitek. Až se někdy bojím, že překousne lžíci. Nebo si lyžičkou vydlábne jazyk ven. Potom by ten jazyk ležel na podlaze a nabalily by se na něj chuchvalce prachu. Jenže by přišli doktoři a ti by jej chtěli přišít tam, odkud vylétnul. Tak by poslali třeba mě, abych šel jazyk opláchnout. Pacient by se zatím narkotizoval levnou whisky.

Možná by se přišli podívat sousedé a ptali by se: Co se to tu děje? A já bych s úsměvem kývnul hlavou do našeho pokoje, ať se přesvědčí sami. Hlavně by se jim líbilo, že by všude bylo krve jako z prasete. Někteří z nich by si možná pomysleli na to, kdy u nich na venkově budou zabíjačkové hody. A mezi pány doktory: To je řezničina, a taky: Kde je ten jazyk, vždyť nám tu vykrvácí!

A jestli se pletu, tak je to vlastně všechno.

Představte si!

Představte si, kdyby se lidé shlukli někde na náměstí, protože by tam na zemi ležela kalkulačka. Až by je četník musel rozhánět: Rozejděte se, občané. Opakuji, tady není nic k vidění.

Tato situace by nejspíš nenastala, protože by kalkulačku někdo velice rychle sebral. Nebo by jí rozšlápl kůň. Toho by někdo vyfotil a novináři by k tomu připsali: Síla venkova vítězí nad sterilitou technologie.

Bylo nás hodně - China Miéville, Neil Gaiman, Umberto Eco, Michal Viewegh a Václav Havel

China Miéville se mi zdál podezřelý od té doby, co jsem zjistil, že se cítí jako marxista. Taky mi přišlo, že má čínské jméno. Vlastně ne, francouzské! Jo, ale ti marxisti smrdí divně, takže v tom to muselo být. Nikdo neví, co to používájí za parfém. Kapitalisti tvrdí, že to jsou dívčí slzy.

Každopádně má China Miéville pleš. A k tomu ještě přímo na hlavě. Když ho někdo uvidí, musí si říct: To je ale velký spisovatel. Neil Gaiman říká: Miéville je obyčejný chmaták. A kritici přitom píšou: Gaiman pravil, že Miéville je chmaták, ale vážně neobyčejný. A na to Miéville napsal: Já to nebyl. Gaiman v mládí osahával děvčata. Na což mu Gaiman odsekl, že tedy zase Miéville osahával chlapce, ale pak si uvědomil, že je to vlastně pravda a že to není kreativní, a proto zmlknul. A kritici řekli: Vidíte ho, scénáristu? A přece zmlknul! - No jo, no jo, přikyvovali hlavami ostatní spisovatelé. No jo, scénárista.

Jenže si to nenechal nikdo líbit. Umberto Eco se tomu chtěl chechtat, ale nemohl, poněvadž mu zaskočil v hrdle kus rohlíku. Tihle Taliáni! Pořád se krmí rohlíky, odplivnul si China Miéville do stoky. Jeho slina se radioaktivně zableskla a vydala ze sebe páry nepředstavitelných barev. A už to tu máme! China Miéville je čert!

Kritici napsali: China Miéville píše jako ďábel. A sládek si přihnul z lahve v pytlíku: Ta píše! pravil. A Neil Gaiman řekl: Píše, jako když tiskne. A typografové si s tím tři dny lámali hlavy. Vložila se do toho skautská organizace. Tak vy se do toho teda nevkládejte, reagoval podrážděně China Miéville. Takže se do toho nakonec nevložili, i když ... jakou mají váhu slova nějakého marxisty, že.

My spisovatelé musíme držet spolu, řekl Václav Havel a snažil se obejmout Umberta Eca, který ale pořád někam utíkal. A kritici potom napsali: Těžký je úděl spisovatele pronásledovaného režimem.

Umberto Eco nic neřekl, protože uměl jenom po italsku. Přišel k němu Michal Viewegh a zeptal se Eca, jestli by mu neudělal boloňské špagety. Umberto Eco se tak rozezlil, že na něj museli volat hasiče s požární stříkačkou. Jenže to už na místě čekal italský atašé, který Ecovi dobromyslně domlouval a sliboval, že se přimluví, aby Viewegha nechali zastřelit.

Ale v tom okamžení se objevil Václav Havel a dal všem přítomným pusu, čímž je dokonale ohromil. A kritici napsali: Havel se opět projevil jako nesmlouvavý diplomat.

Specializace

V současnosti je dělba práce ve značně pokročilém stadiu (rozkladu). Podle lidí, kteří vědí, jak to na světě chodí, je možné si dnes založit živnost např. na tom, že jste schopni dokonale ovládat nějaký produkt; resp. jste schopni tento konkrétní produkt využívat pro specifické uplatnění (a to jenom v úterý, právě tehdy když prší). Nevím, co je na tom pravdy, ale jisté je, že typu renesančního člověka nebo brouka Pytlíka už odzvonilo (Ding dong!).

Výběr

První a největší potíž je výběr té vhodné specializace. Každý má mnoho ambicí (být dobrý v tom či onom), a tak neví, které z nich dát přednost. A tu záleží na vašich hodnotách. Dejte přednost té ambici, která vám dává naději na uspokojení těch potřeb, které ve svém osobním pořadí máte na předních pozicích. Pragmatičtější (čili normální) typy zvolí ambici, jejíž dosahování může přinést největší finanční zisk. Ti druzí mezitím budou nadávat a chodit na sociální úřad s hlavou plnou ideálů. Výběr specializace je třeba podřídit rozumovému filtru, který reprezentuje vaše znalost o vás. Čím lépe se znáte, tím lépe pro vás. Z informací, které na sebe máte, se zaměřte na vrozené a získané dispozice pro specializaci, kterou hodláte získat. To zní skoro jako by to byla exaktní věda. Prr, ne tak zhurta, však jsem pravil, že jde o rozumový filtr. Tím, že odstraníte nemyslitelné, si značně pomůžete, avšak finální výběr zůstane temným krokem do prázdna motivovaným převážně iracionálními silami, které zmítají vaší bezmocnou osobou.

Inu, theisté to mají lepší, neboť jejich víra jim nabízí existenci předurčení neboli osudu. Jistota za cenu nesvobody nebo nejistota za cenu svobody? Pryč od těchto vykupitelských rovnic. S úsměvem nihilisty se dejte svojí cestou, přestože víte, že není nejlepší. Protože je jenom lepších a horších voleb. Extrémy patří do světa idejí.

Není zapotřebí vybrat pouze jednu vyvolenou ambici. Je možné si jich vybrat více. Avšak mějte se na pozoru. Čím více ambicí hodláte uspokojovat, tím bude vaše specializace v každé z nich menší. Na blogu Practical Tao autor přirovnává výběr z ambicí k návštěvě cukrárny. Všechny sladkosti jsou lákavé, a přesto, pokud byste jich snědli více, bylo by vám špatně. Navíc se můžete později vrátit a opět si pár dalších sladkostí na vyzkoušení koupit. Proto je doporučováno si vybrat maximálně 4 ambice a jim věnovat svou volní kapacitu a čas (autor skončil se třemi: psaní, zvyšování fyzické kondice a trávení času s rodinou).

Závislost

Neznalostí většiny oblastí, temných míst ležících mimo obzor vaší specializace, se stáváte závislí na těch, kteří se v nich vyznají. Pokud potřebujete udělat to, čemu nerozumíte, máte dvě možnosti. Udělá to pro vás někdo jiný, ať už za peníze nebo jinou měnu. Naučíte se to, co k činnosti potřebujete. Rovnice vychází tak, že pokud je váš čas levnější než čas odborníka, je výhodnější se potřebné naučit a práci odvést sám/sama. Dá se to nazvat rozmělňování specializace. Tento čas jste mohli strávit zvyšováním kvalifikace pro svou specializaci a tím zvyšovat cenu svého času.

Tučňáci

Linux už mám skoro půl roku, ale až dnes jsem v open-source editoru pro vektorovou grafiku Inkscape nakreslil dva tučňáky.

Webdesign: nejít proti směru, kterým tečou pakety

Jedna z kolektivních psychóz dosadila do pozice mediálního guru Marshalla MacLuhana, jehož publikace Jak rozumět médiím v knihovnách stále patří k zlatému fondu. Jeho učení bývá často z pohodlnosti zjednodušováno na slogan Médium je poselství.

V mém překladu to znamená, že obsah zprávy je vždy do jisté míry utvářen použitým přenosovým médiem (Ačkoli kdo by se odvážil tvrdit, že data napálena na DVD-R jsou krapet jiná než ta, která sedí na DVD+R?). Samozřejmě se nejedná o fyzické nosiče informací, ale komunikační kanály.

Nu, a jedním z těchto informačních trativodů je bezesporu internet. Jeho povaha je ze základu tvořena použitými technologiemi jako jsou značkovací jazyk (X)HTML, kaskádové styly nebo skriptovací jazyky. Nejspíš by nebylo vhodné zahrnout programovací jazyky vykonávané na serveru (jako Python, PHP nebo Perl). U nich je dnes možné získat opravdu širokou paletu úkolů, které jsou schopny vykonávat.

Přestože nabízejí mnohé, je jejich působnost omezena tím, co je schopen interpretovat a správně reprodukovat webový prohlížeč, který v tomto případě tvoří úzké místo procesu komunikace webového obsahu. Jde o pomyslné hrdlo, které nepojme více než je schopno strávit, čímž dojde k ořezání zasílané zprávy (Může jít o techniky, které jsou specifické pro určitý prohlížeč; např. používání proprietární CSS vlastnosti filter, kterou správně interpretuje pouze MS Internet Explorer). Také proto, že se tyto jazyky vykonávají na serveru, nepatří tak úplně mezi determinanty uživatelské zkušenosti.

Velká část webových technologií je spravována konsorciem W3C. Jeho členy jsou zástupci větších firem podnikajících v prostředí internetu (explicitně: Microsoft). Podle kvalifikační práce Christophera D. Huntera Filtering the Future [application/pdf] jsou standardy spravovány W3C de facto zákony webu. To staví velkoprůmyslníky internetu do nelichotivého světla, kdy je těmto otrokům kapitálu (muhaha) svěřena zákonodárná pravomoc v judikatuře webu. Hunter proto navrhuje, aby byly zákony internetu vytvářeny po vzoru open-source a procesů v klasické demokracii. V tomto prostředí, kde neplatí fyzikální zákony (snad kromě omezení daná rychlostí světla), možnosti určuje kód. Samozřejmě, že ten zdrojový... To je zase jedna z myšlenek Lawrence Lessiga.

Na webu se zabydlilo schéma, které praví, že (X)HTML slouží ke kódování obsahu, CSS je pro definici způsobu prezentace tohoto obsahu a JavaScript (nebo VBScript, ;-) specifikuje chování; to znamená zejména reakce na interakce uživatele. Dle tohoto velice užitečného rozdělení je zřejmé, že povahu webu ve věci designu určují kaskádové styly CSS.

Z projektů jako je zenová zahrada rozkoší CSS designu se zdá, že tato technologie je skrz naskrz provoněna východním smrádkem duchovních nauk jako je zen-buddhismus nebo taoismus. Jak je známo každé středoškolské učitelce/učiteli Základů společenské výchovy, tao znamená cesta. Podle mého nejlepšího vědomí je jedním ze stavebních principů nauky taoismu (nebo daoismu - oba způsoby jsou správné) wu-wei, česky dělání v nicnedělání a naopak. A protože máme hezká ustálená slovní spojení, dá se s drobným začervenáním říct, že wu-wei je také nejít proti proudu. Takže každý správný tao guru využije toho, co je, jak nejlépe umí ke svému prospěchu (ad maiorem mei gloriam). Podle mě by takové individuum mělo zvládnout využít i toho, co je obecně považováno za negativní. Dlouhé dny v kuse pršelo a já si lámal hlavu, jak tohoto meteorologického faktu zneužít ke svému prospěchu. Bohužel jsem na nic nepřišel...

Designeři, pocházející z krajin DTP a Photoshopu bývají zklamáni, jaké omezené možnosti jim CSS nabízí. Třebaže se někdy přimknou ke staré mantře, že omezení a překážky povzbuzují kretivitu, obvykle bývají nanejvýše znechuceni a utíkají k rozkouskovaným obrázkovým designům. Druhá alternativa postrádá lehkost a staří zenoví mistři by na na ni již zdálky mračili. Vzniká tak těžký, netransparentní kód, který jen dokumentuje, že není jednoduché používat médium proti jeho povaze. Klíčem k duchovně validním stránkám je svěřit se s designem možnostem, v nichž webové technologie vynikají (jako je vykreslování obdélníků nejrůznějších barev a velikostí; víc toho nebude ;-). Samozřejmě, že to neznamená každé slovo zarámovat a pestře zbarvit. Klíčem, který otevírá cestu ke lepšímu použití předchozího klíče, je totiž rovnováha.

Tedy, snad jsem se dostal až k bodu, kdy titulek příspěvku pomalu začínal dávat smysl. Smyslem (Das Sinn?) této metody je:

• neužívat CSS k účelům, k nimž není vhodně dimenzováno
• tvořivě využívat možností, v nichž CSS vyniká

Takže takhle, dámy a pánové.

Možná už někoho napadlo, že tento příspěvek je jenom komentářem k dávnému článku Johna Allsopa A Dao of Web Design. Pokud jste dočetli až sem, doporučuji se do Allsopových myšlenek začíst. Na dobu, kdy byly zveřejněny jsou stále znepokojivě aktuální.