Vizualizace informací

Každý správný článek o informacích jednoduše musí začínat tím, jak jsme všichni informačně přehlcení. Ale co s tím budeme dělat? Jednou z možností je obohacování obsahu zprávy pomocí vizualizace. V tomto případě jsou myšleny zejména grafy, prezentace nebo diagramy, se kterými se lze setkat například v bussiness intelligence (BI). Pomocí obrazových prostředků jsou kvanta informací zjednodušována na stravitelné množství. Příklad: z řady numerických dat, tak lze zobrazit objevující se trendy. V jednom vjemu je tedy přijato "více" informací. Příkladem aplikace budiž Widgenie alias the all-powerful data visualizer.

Rčení praví, že Obraz vydá za tisíc slov.Zatím to nepotvrdil žádný seriózní výzkum, ale dá se předpokládat, že čísla víceméně sedí. Například mapy na webu. Co je na nich o tolik lepší než na mapách z papíru? Bezpochyby to, že na každé úrovni přiblížení (zoomu) dostanete jiné informace. Při oddálení získáte celkový dojem (big picture), při přiblížení se vám zobrazí detaily a obraz je více prokreslený.

U textových informací jejich vizualizace mění jejich čitelnost. Obrazové prostředky slouží k obohacení významu. Text můžeme zvýraznit nebo rozmístit do určité struktury. Například:

1. pomocí seznamů
2. pomocí pozicování nebo zarovnání
3. pomocí prázdného prostoru (whitespace)

To jenom pro ilustraci faktu, že na způsobu vizuálního provedení záleží. Skoro bych se odvážil tvrdit, že se tento příspěvek vrací k tématu informačního designu. Zdá se, že:

vizualizace informací == informační design

Člověk měřítkem kvality informačních filtrů

Nejkvalitnějšími filtry informací jsou lidé. Lidé jsou sémantické stroje, které dovedou porozumět významu. Počítače naproti tomu jsou stroje syntaktické, které dokážou rozebírat struktury. Díky svému výkonu jsou počítače schopné zpracovat mnohonásobně větší množství informací. Ale nejsou schopné (alespoň prozatím) dosáhnout kvalit lidského filtrování.

Člověk je brán jako měřítko kvality, jímž se poměřuje účinnost automatických filtrů. Například, pokud říkáme, že účinnost Bayesovských filtrů při odstraňování spamu je 99%, porovnáváme to účinností 100%, které dosahuje člověk. To znamená, že počítač přehlédne jeden z sta e-mailů, které by člověk označil jako spam.

Vnímání v kontrastu

Vnímáme pouze v kontrastu, pomocí srovnání. Pokud věci nelze rozlišit, vnímáme je jako jednu věc. Pokaždé musí být věc, která je dostatečně jiná, k níž vztáhneme vnímané, čímž je odlišíme. Kontrast vytváří hrany, které ohraničují jednu věc. Vyřezávají ji z jejího okolí.

Samé štěstí se časem stává mělčí a mělčí, až ho nezaznamenáme, pokud ho nevztáhneme k neštěstí. Alan Watts doporučoval žít s permanentní představou, že se vše může hrozivě zvrtnout. Těžké je si představu katastrofy vytvořit, těžší je na ní nezapomenout.

Stejný šedý čtverec na světlém pozadí vypadá tmavší, na tmavším pozadí vypadá světlejší. Tak je uměle zvýšen kontrast. Výsledný obraz vzniká až v mozku. Jde o jeden z mnoha užitečných smyslových klamů.

Krvelačná logika

Každý upír má rád kefír.

Drákula je upír.

Ergo: Drákula má rád kefír.

Z čehož plyne ponaučení, že v Transylvánii je radno chodit vybaveni nejméně půllitrovým balením kefíru.

Jak nakoupit notebook

Kupováním notebooků jsem strávil poměrně dlouhou dobu. Mám za sebou nákup 2 notebooků, 2 reklamace a snahy užitečně poradit spolužákům a známým při koupi. Na základě těchto zkušeností jsem začal nabývat dojmu, že proces koupě pokaždé sleduje určité vzorce pochodů. Pokusil jsem se nabyté poznatky zobecnit do následujících rad, které se většinou dají aplikovat nejen při nákupu notebooku, ale jakéhokoli zboží, které se vyznačuje množstvím komplikovaných parametrů (např. výpočetní technika) a nepřehledně rozsáhlou nabídkou.

Kupovat co nejpozději

Vzhledem k tomu, že ceny notebooků se vyvíjejí velmi dynamicky, je možné, že cena určitého modelu během jednoho měsíce poklesne třeba o pár set korun. Vyplatí se tedy kupovat až tehdy, kdy notebook opravdu potřebujete.

Objednávat přes internet

Sortiment nabízených notebooků je rozsáhlý a není v silách prodejců jej v kompletnosti udržovat přítomný na skladě. Proto si ušetříte čas strávený návštěvou kvůli objednání, pokud objednávku provedete přes internet. Rady a doporučení, které byste získali návštěvou prodejce, nemají takovou výpovědní hodnotu jako masa údajů, kterou najdete na internetu.

Vyzvedávat u prodejce

Zasílání poštou nebo kurýrní službou není zase tak dobrý nápad. Doporučený balík je drahý a pokud přijde notebook s technickými závadami, poškozeními způsobenými přepravou a dalšími problémy, je težší jej vrátit zpět, popř. reklamovat. Při vyzvednutí u prodejce je možné si notebook zkontrolovat. Hlavní výhodou je jednodušší reklamace, kdy notebook jenom zanesete do prodejny.

Doporučení brát s rezervou

Mnoho článků radících při koupi notebooku je určeno pro laické kupce. Proto se jejich autoři odvažují tvrdit, že něco prostě potřebujete nebo pokud nekoupíte určitý výkon, počítač bude pomalý. Nemůžou vědět, co potřebujete. Vy víte, co potřebujete. Zároveň není zrovna chytré všechna doporučení rovnou odepisovat. Přestože jsou jejich autoři vedeni bůhvíjakými pohnutkami, do sepsání rad investovali jistý čas. Doba, kterou strávili pečlivým zkoumáním notebooků, se ve výsledných doporučeních samozřejmě projeví. Proto není vhodné zahazovat expertízu, která je k dispozici (takřka) zdarma.

Vybírat mezi uznávanými značkami

Tento mírně kontroverzní bod vychází z toho, že nejvíce kupované zboží bude patřit spíše k tomu nejlepšímu. Není to dobré brát do důsledku s tím, že dav má pravdu. Lepší je důvěřovat názorům menšiny tvořené odborníky. Uvnitř této skupiny je již možné dát na radu většiny.

Kupovat nový

Třebaže použité a bazarové zboží může lákat cenou, jeho velkým problémem je absence záruční lhůty. Možnost reklamovat notebook je nezaplacení. U second-handového notebooku může cena opravy závady často dosáhnout částky ne nepodstatné, jelikož bývá mnohdy řešena výměnou problémové komponenty.

Postup při koupi

1. Získejte informace

   Nejprve se vyplatí nabýt přehled o povaze trhu s notebooky a důkladně prozkoumat nabídku. Cestou k těmto informacím může být internet, kde je výhodné navštívit stránky jednotlivých prodejců, odborně orientované diskuse a komentáře nebo recenze a články, které nabízejí webová periodika. Zdrojem jsou i jiná média. Důležitá může být rada známých, pokud však mají odbornou autoritu se k těmto věcem vyjadřovat. Vzhledem k tomu, že těchto informací je doslova nepřeberné množství, je nutné si stanovit časový limit, který hodláte této fázi věnovat. Ale i tehdy pokud je váš čas tak drahý, že si nemůžete dovolit investovat více než pár chvil, rozdělte si je na dva nebo více dnů, abyste během jednoho dne neučinili ukvapenené závěry. Zároveň nemá cenu strávit výběrem celé dny. Dá se říct, že od určité doby věnované sběru informací, kvalita vašeho rozhodnutí s dalším časem stráveným zkoumáním neporoste.

2. Uvědomte si, co potřebujete

   Promyslete si a třeba zapište, co budete od notebooku vyžadovat. Kritéria rozdělte na to, co je nezbytně nutné, a to, co jenom chcete, protože by se vám to líbilo.

3. Vyberte model notebooku

   Vybaveni informacemi o trhu a požadovanými nároky postupně vyfiltrujte z nepřehledné masy nabízených notebooků nejlépe jeden či několik málo modelů. Tato fáze je obtížná už z toho důvodu, že v současnosti nabízené notebooky, lze jen velmi těžce odlišit, poněvadž jsou si obvykle velice podobné. Pokud nemáte vysoce specifické požadavky, je pravděpodobné, že nejužší výběr budete provádět na základě subjektivních pohnutek jako je vkus nebo pocit.

4. Vyberte dodavatele

   Vyhledejte si prodejce, kteří mají v nabídce vámi zvolený model notebooku, a porovnejte ceny, za něž jej lze koupit. K úvaze přidejte dostupnost, která je klíčová pro snadnou reklamaci zboží. Přestože je prodejců opravdu mnoho, velkých je jenom pár. Velikost vychází z oblíbenosti u spotřebitelů a může být zárukou spolehlivosti prodejce.

5. Nakupujte

   Proveďte transakci osobních a lokačních údajů a peněz k vámi zvolenému prodejci a počkejte, až on provede transakci notebooku k vám. Pro převod úhrady se hodí příkaz k platbě pomocí elektronického bankovnictví, jelikož s sebou nemusíte nosit větší obnos peněz k vyzvednutí.

Drahý filosofe!

1. Freud objevil, že nevědomí funguje uvnitř jazyka. Stejně jako elektrický proud funguje pouze uvnitř vodiče. A stejně jako člověk funguje pouze v hlavě. Někdy dokonce v jedné hlavě fungují dva lidé. Hlava funguje pouze v těle. Přestože se vypráví o bezhlavých rytířích, gilotina jasně dokazuje, že hlava sama nefunguje. Pokud chceme, aby určitý člověk přestal fungovat, je třeba oddělit jeho hlavu od těla. Možná by ekonomičtější bylo oddělovat člověka od hlavy, ale na to jsme zatím pořádně nepřišli.
2. Někdy má člověk pocit, že je v nesprávném těle. Naštěstí už máme možnost změny pohlaví, a tak si i takoví lidé přijdou na své. Otázkou je, kdo člověka dal do hlavy a hlavu dal do těla a tělo dal do světa? To spíš tělo vyrostlo ze světa, hlava vyrostla z těla a člověk vyrostl z hlavy. Jazyk vyrostl z člověka nebo člověk z jazyka? Bylo dřív vejce nebo slepice?
3. Všechno je v čase, ale pouze člověk je v jazyce. Člověk má pocit, že není tělo, ale že je to, co je uvnitř těla. Protože do těla nevidí, myslí si, že tam je. Člověk je v hlavě. Hlava je perfektní místo, kde člověk může být, protože si tam nevidí. Jenže potom rozkrojili hlavu a vynalezli rentgen a zjistili, že tam není nic zvláštního. Z toho vyplývá, že buď člověk není nic zvláštního nebo není vidět. Je tedy možné, že každý člověk je neviditelný, a lze vidět jen těla. Dá se tak soudit z toho, že člověka nikdo nikdy neviděl. Podobně je neviditelná nespravedlnost, svoboda a láska. Člověk je buď neviditelný nebo neexistuje.
4. Člověk je ve své hlavě. Každý člověk se vejde do své hlavy. Dokonce i velcí lidé, jako T.G. Masaryk nebo Umberto Eco, se vešli do své hlavy a nevykukovali ven. Dokonce ani ti s největším egem neměli hlavu naprasklou. Zato mnoho velkých lidí má pocit, že se nevejdou do jazyka. Nebo je jim jazyk malý, a přestože ví, že mohou jako lidé existovat pouze uvnitř jazyka, chtějí se dostat mimo něj. Je to něco jako touha vycestovat do ciziny. Nebo do vesmíru. Jenže každý ví, že ve vesmíru bez přístrojů člověk nepřežije. Nabízí se otázka, zdali nelze mimo jazyk přežít s pomocí přístrojů.
5. Podobně jako se někteří lidé chtějí podívat k moři, tak se někteří lidé chtějí podívat mimo svou hlavu. Říká se, že to lze provést pomocí drog. Drogy se požívají tak, že si je člověk vloží do hlavy. Člověk je v droze, která je hlavě. To by bylo lepší, kdyby se člověk mohl přendat do drogy rovnou. To je tak, jako kdyby se jeden chtěl nadzvednout tím, že by se chytil za chodidla a táhl by nahoru.
6. I kdyby se někdo dostal mimo jazyk, pak by o tom nemohl mluvit. Neznamená to, že by nebyl pochopen jako člověk, který by se barvoslepým snažil vysvětlit, co je to barva. Tu zkušenost by prostě nebylo možné vyjádřit. Lze o tom uvažovat tak, že jazyk považujeme za úroveň. Pokud by se někdo dostal mimo tuto úroveň, musel by také mimo ní najít prostředky, jak tuto zkušenost vyjádřit. Protože prostředky k vyjádření nejazykové úrovně se mohou nacházet pouze v ní. Pokud by tam opravdu byly, tak by bylo možné, že by po návratu do jazykové úrovně cestovatel nebyl pochopen. Jestliže by se však mimo jazykovou úroveň dostali alespoň dva lidé, kteří by naučili ovládat výrazové prostředky této úrovně, mohli by si navzájem rozumět. Jedině tak by bylo možné ustanovit pochopení. Jenže, jak se dostat mimo jazyk?

Obrázky z mlhy a lesů

Cestou na Lysou horu jednoho zamlženého nedělního rána jsem nafotil pár záběrů polomrtvých stromů na hřebeni. Poté jsem však objevil Potrace, což je plug-in, který je obsažen také v editoru Inkscape. Dokáže velice kvalitně převádět bitmapové obrázky do vektorové podoby. Tuto nově nabytou vědomost jsem aplikoval právě na fotky z Lysé, krapet posunul barvy a výsledkem je:

1. Temný obraz z lesa v Blair :-)
2. A více klasická mlha v lese prožraném kyselými dešti

Konzumace jídla v agresivním stylu

Poslouchat jezení je fakt zážitek. Až se někdy bojím, že překousne lžíci. Nebo si lyžičkou vydlábne jazyk ven. Potom by ten jazyk ležel na podlaze a nabalily by se na něj chuchvalce prachu. Jenže by přišli doktoři a ti by jej chtěli přišít tam, odkud vylétnul. Tak by poslali třeba mě, abych šel jazyk opláchnout. Pacient by se zatím narkotizoval levnou whisky.

Možná by se přišli podívat sousedé a ptali by se: Co se to tu děje? A já bych s úsměvem kývnul hlavou do našeho pokoje, ať se přesvědčí sami. Hlavně by se jim líbilo, že by všude bylo krve jako z prasete. Někteří z nich by si možná pomysleli na to, kdy u nich na venkově budou zabíjačkové hody. A mezi pány doktory: To je řezničina, a taky: Kde je ten jazyk, vždyť nám tu vykrvácí!

A jestli se pletu, tak je to vlastně všechno.

Představte si!

Představte si, kdyby se lidé shlukli někde na náměstí, protože by tam na zemi ležela kalkulačka. Až by je četník musel rozhánět: Rozejděte se, občané. Opakuji, tady není nic k vidění.

Tato situace by nejspíš nenastala, protože by kalkulačku někdo velice rychle sebral. Nebo by jí rozšlápl kůň. Toho by někdo vyfotil a novináři by k tomu připsali: Síla venkova vítězí nad sterilitou technologie.

Bylo nás hodně - China Miéville, Neil Gaiman, Umberto Eco, Michal Viewegh a Václav Havel

China Miéville se mi zdál podezřelý od té doby, co jsem zjistil, že se cítí jako marxista. Taky mi přišlo, že má čínské jméno. Vlastně ne, francouzské! Jo, ale ti marxisti smrdí divně, takže v tom to muselo být. Nikdo neví, co to používájí za parfém. Kapitalisti tvrdí, že to jsou dívčí slzy.

Každopádně má China Miéville pleš. A k tomu ještě přímo na hlavě. Když ho někdo uvidí, musí si říct: To je ale velký spisovatel. Neil Gaiman říká: Miéville je obyčejný chmaták. A kritici přitom píšou: Gaiman pravil, že Miéville je chmaták, ale vážně neobyčejný. A na to Miéville napsal: Já to nebyl. Gaiman v mládí osahával děvčata. Na což mu Gaiman odsekl, že tedy zase Miéville osahával chlapce, ale pak si uvědomil, že je to vlastně pravda a že to není kreativní, a proto zmlknul. A kritici řekli: Vidíte ho, scénáristu? A přece zmlknul! - No jo, no jo, přikyvovali hlavami ostatní spisovatelé. No jo, scénárista.

Jenže si to nenechal nikdo líbit. Umberto Eco se tomu chtěl chechtat, ale nemohl, poněvadž mu zaskočil v hrdle kus rohlíku. Tihle Taliáni! Pořád se krmí rohlíky, odplivnul si China Miéville do stoky. Jeho slina se radioaktivně zableskla a vydala ze sebe páry nepředstavitelných barev. A už to tu máme! China Miéville je čert!

Kritici napsali: China Miéville píše jako ďábel. A sládek si přihnul z lahve v pytlíku: Ta píše! pravil. A Neil Gaiman řekl: Píše, jako když tiskne. A typografové si s tím tři dny lámali hlavy. Vložila se do toho skautská organizace. Tak vy se do toho teda nevkládejte, reagoval podrážděně China Miéville. Takže se do toho nakonec nevložili, i když ... jakou mají váhu slova nějakého marxisty, že.

My spisovatelé musíme držet spolu, řekl Václav Havel a snažil se obejmout Umberta Eca, který ale pořád někam utíkal. A kritici potom napsali: Těžký je úděl spisovatele pronásledovaného režimem.

Umberto Eco nic neřekl, protože uměl jenom po italsku. Přišel k němu Michal Viewegh a zeptal se Eca, jestli by mu neudělal boloňské špagety. Umberto Eco se tak rozezlil, že na něj museli volat hasiče s požární stříkačkou. Jenže to už na místě čekal italský atašé, který Ecovi dobromyslně domlouval a sliboval, že se přimluví, aby Viewegha nechali zastřelit.

Ale v tom okamžení se objevil Václav Havel a dal všem přítomným pusu, čímž je dokonale ohromil. A kritici napsali: Havel se opět projevil jako nesmlouvavý diplomat.